Zamyšlení nad tím co je to vůbec Černý pás ?!

 

zajímavé poznatky převzaté z časopisu Fighters Autora - CSABA F: KENDE

„Černé OBI - KURO OBI Černá barva je barvou všech barev (neodráží fyzikální zákony). Označuje člověka, který získal takové charakterové vlastnosti a dovedností úroveň, kterému je potřebné přejít několik metrů cesty DO. Černá barva není barvou vítězství, ale noci a která ukazuje, že den, který začínal žlutou barvou slunce, a končil černou barvou noci je na konci a začíná nový den. Cesta BUDO-KA (budoka - cvičenec bojových umění) se neskončil, ale teprve začíná.

Co je to tedy OBI? Nakonec to znamená, že má funkci svazovat GI, aby bylo zavřené na těle BUDO - KA.

A zároveň vyznačuje technické vědomosti majitele. Nejdůležitější je, že poukazuje na duševní a charakterové vlastnosti. Dále upozorňuje nositele OBI na centrum vnitřní síly t. j. HARA, přes které proudí energie KI, která je neoddělitelnou součástí všech bojových umění BUDO.

Kruhový tvar pásu má také symbol stále se vracející se dlouhé cesty, kterou nevinný začátečník přejde, aby dosáhl duševní harmonie a pohody. OBI a GI jsou symbolem a znakem vnitřní úrovně BUDO KA cvičence na cestě za poznáním bojových umění. Také určují úroveň šikovnosti, moudrosti, charakteru, ale i čistoty.“

 

Můj kolega Randy Alison mistr Přerovské školy Ju-Jutsu o černém pásu napsal, cituji: „Černý pásek není pro každého. Je spojen se ctí, prací, volními vlastnostmi, etikou a etiketou, technikami... A proto ten, kdo ho získá, si jej váží. Mají k němu úctu. Ti, kdo ho získají v podstatě za nic, nemají respekt k ničemu ani k nikomu. Podle toho rozpoznáte skutečného mistra!“

 

S jeho slovy samozřejmě nejde nesouhlasit, a když sem si výše zmíněný článek přečetl, obratem jsem k němu dopsal. Někteří držitelé černých pásů, obzvláště ti co měly při zkouškách nějaké chyby, nebo u jejich zkoušky nebyla komise při rozhodování jednotná, by si měly výše zmíněný text opakovat několikrát denně. Samozřejmě to platí o každém technickém stupni, neboli pásu, ale o Danech a o to více a o prvních Danech to platí obzvláště.

 

To vše je samozřejmě pravda, ale co je to ten černý pás a je každý držitel černého pásu, přesněji řečeno držitel technického stupně Dan hned mistr?! Zamysleli jste se někdy nad tím, co je to vůbec černý pás?

 

Mistr, neboli Sensei je zjednodušeně řečeno učitel. A pokud učitel nemá žáky a neučí, nebo učí něco, co sám neumí, popřípadě se teprve tak zvaně za pochodu sám danou věc učí, ale již ji sám vyučuje … tak jaký je to potom učitel?!

Samozřejmě může být člověk také mistr sportem, neboli vítězem soutěže, ale každá a to i zlatá medaile jednou ztratí svůj lesk. O čemž by nám v dnešní době mohli jistě povyprávět např. zapomenutí olympionici.

Co však lesk nikdy neztratí je stupeň technické vyspělosti.

Bohužel samozřejmě i zde jsou výjimky. Jedná se většinou o tzv. rádoby senseie kteří dosáhnou např. 1. Danu a dále již se zkoušek aktivně neúčastní a většinou se ani sami dále nerozvíjí, zůstávají upnutí na několika málo technikách, které jim vyhovují a ty pak stále dokola prezentuji jako důkaz jejich rádoby mistrovství.

Poté se samozřejmě vymlouvají, proč již dále technicky nepostupují na různé nepřízně osudu, nedostatek financí, přílišnou vzdálenost ke svému mistru např. v jiném státu apod. Někdy také tito lidé vytáhnou názor, že černá je černá a jeden Dan stačí a podobně. Popřípadě začnou vytahovat filozofii, že pásek je stejně od toho, aby držel jen kalhoty.

A zde mají tito tak zvaní mistři možná i pravdu, ale budoka přece nenosí pásek! Budoka nosí obi a to symbolizuje mimo jiné převážně jeho technickou vyspělost.

Zmíněná věta o tom, že pásek drží kalhoty, byla myšlena, jako narážka na to, že nemá cenu nosit pás, na který nemám, nebo hledat cestu jak danou např. zkoušku obejít a co nejvíce si ji zlehčit, než se postavit ke zkoušce čelem jako opravdový bojovník, raději si zkoušku - pás zaplatit.

Bohužel dnes právě převážně díky rozmanitosti federací a stylů je získání technického stupně Dan, někdy až směšně jednoduché, někteří si jej dokonce rozdávají za různých podmínek a v různých rádoby stylech, nebo federacích tradičního, nebo jediného pravého Japonského stylu, federace atd. za zásluhy a to již od samotného prvního Danu.

 

O takových lidech si myslím, že to nejsou žádni mistři, ani praví Budokové, jsou to jen prospěcháři, nebojím se říct dokonce zbabělci a bojovému umění dělají jen ostudu. Černý pás, pak pro ně neznamená nic jiného než chlácholení a uspokojování jejich ega.

 

Bohužel, na druhou stranu jsem se hodně často setkal i s určitým typem zklamání po získání černého pásu. I když pominu, všechny nečestné způsoby získáni technického stupně Dan a předpokládám, že budoka tedy složil zkoušku tak jak se patří, dochází často převážně u čerstvých držitelů stupně Dan, tedy u prvních Danů k jistému zklamání z toho že nedošlo k žádnému niterně očekávanému „velkému třesku“ ba naopak.

Člověk, který se připravuje na mistrovskou (Danovou) zkoušku, by si měl uvědomit pár věcí, ke kterým by ho samozřejmě měli vést jeho mistři. Svým žákům vždy říkám, že hnědý pás přesněji 1.kyu je v podstatě takový malý černý pás. A podle toho, také musí budoka držící 1.kyu vystupovat a cvičit. To samotné, ho pak vynáší v pomyslném žebříčku na úplný vrchol mezi držiteli žákovských stupňů. Získáním prvního Danu, přechází pak budoka z kategorie žáků do kategorie mistrů a dostává se tak opět na samotný začátek této nekonečné cesty. Černá barva není barvou vítězství, ale noci a která ukazuje, že den, který začínal žlutou barvou slunce, a končil černou barvou noci je na konci a začíná nový den. Cesta BUDO-KA se neskončil, ale teprve začíná.

A to znamená, že tento nový Danysta již nebude svým okolím, ale převážně sám sebou porovnávám s žáky, nýbrž s mistry. A to ve výsledku v podstatě znamená propad z výšin nejvyššího žákovského stupně na samé dno mistrovského stupně. O to pak horší je, že někdy již nejsou tito držitelé prvních Danů takové vzory pro své okolí, jako byly v době, kdy měli pás hnědý.

Ze své zkušenosti vím, že pro některé začínající cvičence je někdy větším, přesněji bližším vzorem člověk, který má hnědý pás, než držitel černého pásu. Je to pochopitelné, neboť zvláště nevidí li žáci u svých mistrů technický rozvoj, což může zapříčinit také tak zvaná čekací lhůta, která je zvláště u vyšších Danů i několik let, připadá jim pak, že mají jejich učitelé jednoduše řečeno černý pás prostě pořád a proto je pro ně vše co vyučují jednoduché a snadné, na rozdíl od držitele hnědého pásu který se teprve na ten černý pás připravuje.

Žáci pak samozřejmě většinou instinktivně pokukují více po držitelích pátých, šestých a vyšších Danů než po prvním Danu.

 

Lze tedy hovořit o držiteli prvního Danu jako o mistrovi? To záleží na zvážení všech výše uvedených, ale i řadu dalších skutečností, ale převážně na skutcích Budoky samotného. Který by si měl uvědomit, že získání jakéhokoliv technického stupně je převážně jeho budo cestou a uznání za mistra musí přijít s výukovým věkem a ne pouhou délkou po kterou černý pás nosí. Samotný zmíněný pomyslný propad z výšin žákovských stupňů, by měl být brán pozitivně, spíše jako uznání jeho mistra, který ho na zkoušku připravil a zkušební komise, která ho touto zkouškou přivítala do svých řad mistrů.

Já osobně převážně držitele prvního Danů za mistra ještě nepovažuji, spíše ten první Dan považuji za přechod mezi stupněm žákovským a mistrovským, chvályhodným krokem správným směrem. Ale toto je samozřejmě můj osobní názor, který počítá s tím, že mistr jdoucí po cestě budo, neustále usiluje o sebezdokonalování a zkoušky na vyšší technické stupně jsou její přirozenou součástí.

 

Autor článku Petr Hermann, zakladatel a hlavní trenér Škola Jiu-Jitsu a Karate Krnov

 

© 2013 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode